Jsem milovník všech chlupáčů a němých tváří. Vyrůstala jsem s rodiči, kteří neměli moc velký vztah ke zvířatům. O to víc jsme společně se sestrou tahaly domů, do panelákového bytu na sídlišti, všechnu živou havěť, jak by kdysi řekla moje maminka. Začalo to želvami, šneky, křečky, morčaty, andulkami, králíky.... Jednoho dne moje maminka řekla dost a žili jsme doslova ve sterilním prostředí bez zvířat. Nakonec jsem si vyprosila psa. Samozřejmě jsem chtěla chlupáče z útulku, nejlépe nějakého velkého ovčáka. Ovšem mamča měla představu úplně jinou. Zamilovala se do westíka, krásného, malého, bílého psíka. Tak jsem prodala své nové horské kolo a půlku nábytku z pokoje, abych měla vytouženého hafana. V roce 1998 přišla Kesulka, můj nejlepší zvířecí kámoš, který se mnou strávil 13 let života. Doufám, že pro ni byly ty roky také krásné. Prošla se mnou moje životní etapy od základní po vysokou školu, přečkala se mnou mojí pubertu, stěhování z rodinného hnízda k mému manželovi, který ji bezmezně miloval. Kesulka byla jedinečná. Do další etapy našeho života s námi vykročila Babetka, fenka australského ovčáka. Zatím jsme ve fázi zkoušení, co všechno vydržíme. Společně s námi bydlí tchýnin ovčák Rocky (Babetky starší kámoš :-), dvě kočky, starší dáma Terezka a mladší Jerynka a jeden kočičák Mišák, který už má ze svých devíti životů pár vyčerpaných. Jednou ho málem přejela multikára, uchem mu prolítla kulka od pošahaného souseda, jednou spadl ze židle a vyrazil si dech (panička ho oživovala umělým dýcháním :-) a v neposlední řadě připlaval zpět domů na dřevěné kládě, třesoucí se zimou a s promočeným kožichem, při povodních v srpnu roku 2002. Všechny naše číči jsou vypiplaní nalezenci. Zvířátek v mém životě je a bylo hodně, díky bohu! Nesmím opomenout mé skvělé dvě potkanice, kteří jsou už v myším ráji, a úžasného králíka Karlíka, kterého jsme s manželem vyhráli v tombole na hasičském plese. Kupodivu manžel ani neprotestoval a Karlík putoval hned k nám. Nakonec ze všech zvířátek nám s manželem zbyla jen Babetka, která vydá za 5 zvířat. Kdo ví, koho adoptujeme příště :-)

Jsem taková typická kočičí máma, která odjakživa miluje všechna mňoukající klubíčka a jiné mazlíky. Vyrůstala jsem v rodině, kde nikdy nechybělo alespoň jedno zvíře, ať už šlo o rybičky, kousavé křečky a upískaná morčata, nebo později o psy, kočky a poníka. V současné době žiji s manželem v domku poblíž Dobříše, kterému kralují dvě kočičí dámy. Jako první vlastní zvíře jsme si v létě 2009 pořídili Rozárku, dlouhosrstou dámu, s typicky kočičími vlastnostmi. Její důstojné odtažité chování a zároveň velká důvěra a přátelskost si Vás okamžitě získají. Je to kočka s vlastním názorem, která potřebuje spoustu kočičí svobody, ale zároveň nepohrdne občasným mazlením a jakoukoliv hrou a příležitostí spolupracovat na čemkoliv v domácnosti, a tak spolu pereme prádlo, vysáváme, stavíme a bouráme příčky. Rozárka byla vždy velice kontaktní a neměla problém s navazováním přátelství s jakýmkoliv zvířetem, a tak si jednoho zářijového dne roku 2010 přivedla domů malou černou kamarádku. Bylo to vyhublé vystrašené kotě, které jsme po dlouhém přemlouvání dokázali nalákat domů, nakrmit, zahřát a pomazlit. Během jednoho odpoledne jsme si získali jeho důvěru a po několika marných pokusech, najít ztraceného páníčka, jsme prostě neodolali, kotě jsme pojmenovali Amálka, a tak s námi zůstala napořád. Dneska je z ní drobná kočička, která nám každou chvíli dává najevo svou lásku a vděčnost. Protože asi nezažila moc pěkného, stále má strach z lidí a ostatních zvířat. Zato s námi a Rozárkou si rozumí výborně. Stále jí máme v patách, chodí za námi jako pejsek. Strašně ráda aportuje, asistuje při práci na zahradě, kde mi většinou sedí na zádech, když pleju nebo sbírám ovoce a zeleninu. V budoucnu plánujeme pořídit kočičím holkám psí kámošku, a když manžela umluvím, tak třeba i dvě :-)

Jako mamka Kristýnky a dvou dalších dcer jsem do naší domácnosti odjakživa pašovala různé hlodavce, kočky a jiná zvířátka. Standardně jsme udávali nalezená koťata, odložené psy a zachraňovali ježky a jinou lesní zvěř. Po přestěhování do domu se zahradou jsme postupně naučili milovat naše čtyřnohé přátele i tatínka a zbytek rodiny. A tak se nám postupně sešlo doma tolik zvířat, kolik se jich jen vejde. V současné době náš obývák okupují dva kocouři Merlin s Artušem, bázlivá kočička Koule, k tomu jim asistuje zlatá retívřice Gina. Zahradu nám spásá poník Martin a dcery Majda s Karčou si hýčkají potkanku Elinku a zakrslého králíka Trablíka. K tomu všemu nás dírou v plotě pravidelně navštěvuje sousedovic westík Gucci. Díky všem miláčkům máme každý den postaráno o výbornou zábavu a nečekaná překvapení. Všichni kočičí mazlíci byla původně zbídačená koťátka, která jsme krmili speciálním sunarem, zahřívali v elektrické botě a drželi u nich nepřetržitou stráž. Kvůli Martínkovi, kterého jsme po naléhání holek odkoupili od majitelů stájí, které se rušily, jsme vybudovali stáj a také důmyslný antiohradník, ve kterém před ním schováváme všechny ovocné stromy, záhony se zeleninou a další chutné věci. Gina, jako správná následnice naší první fenky Axy, dozírá na celou zvířecí partu a pomáhá jim vymýšlet různé hry a lumpárny. Každý den nám zpestřuje hledání schované myšky a hry králíka a kočkami. Kdyby to prostory a manžel dovolili, nejraději bych vybudovala velkou zvířecí farmu, kde by našlo domov každé zvíře, které to potřebuje :-)